Pokles dolaru postihuje především investory, kdy například ti čeští již ztratili jen za poslední tři roky přes 50 % hodnoty svých investic. Ještě citelněji však postihuje exportéry do dolarových oblastí, kteří za své výrobky dostávají stále méně a méně ve svých měnách. Ti naši se dokonce (jak jinak u nás) obracejí o pomoc na naši vládu. Pro nás jako obyvatele = spotřebitele však převažují pozitiva: zlevňuje benzín i dovážená elektronika.
Evropa pláče (a platí)
Evropské vlády a Evropská centrální banka vyjádřily již v listopadu nelibost nad rychlým posilováním eura vůči americkému dolaru až na hladinu 1,30 dolaru za euro. Prezident ECB Jean-Claude Trichet označil posilování eura za "brutální a nevítané". Trhy prozatím tato vyjádření ignorovaly, neboť doposud nikdo nevěří, že by ECB byla ochotna a hlavně vůbec schopna efektivně intervenovat proti oslabování dolaru.
Proti dolaru totiž stojí vážné a reálné faktory. Nejdůležitější je obrovský schodek na běžném účtu USA, který dosáhl za poslední rok sumy téměř 600 miliard dolarů. Každý den tak Amerika potřebuje příliv kapitálu ve výši zhruba 2 miliardy dolarů, jen aby pokryla schodek na běžném účtu. Tak obrovské nákupy amerických cenných papírů nebyly problémem během "akciové horečky" 90. let. V posledních dvou letech pak USA pomáhaly asijské centrální banky, které kupovaly americké dluhopisy ve snaze nedovolit posílení jejich měn vůči dolaru.
Východiskem je jedině růst
Oba tyto mimořádné kanály se nyní ale uzavírají a americká ekonomika a její měna stojí před otázkou, jak pokračovat. Logickou a pro Ameriku nejméně bolestnou cestou je oslabování dolaru. Levnější dolar znamená méně dovozů do USA a (snad) více vývozů. Obchodní schodek (620 miliard dolarů v období říjen 2003 - září 2004) by se tak měl zmenšit a snížit tak i schodek na běžném účtu.
Levnější dolar se však nelíbí Evropě, která doposud nesla největší podíl oslabování dolaru (euro posílilo vůči dolaru o 15 % za poslední rok, od roku 2001 již o 50 %, zatímco kurz japonského jenu vůči dolaru je díky intervencím japonské centrální banky prakticky neměnný). Evropští představitelé se obávají, že slabý dolar (= silné euro) omezí již tak slabý ekonomický růst eurozóny.
Bože, jak hluboko...
Je však otázka, jakou alternativu Evropa nabízí, zamýšlí se nad problematikou Ondřej Schneider z Fakulty sociálních věd: USA mají evidentně neudržitelně vysoký schodek na běžném účtu a něco s ním udělat musí. Pokud by například Evropa začala růst rychleji, pomohlo by to USA, protože by to oživilo americké vývozy do USA a obchodní schodek by klesal. Rychlejší růst Evropské unie však zůstává jen zbožným přáním. V realitě se Evropská unie potichu loučí s "Lisabonskou strategií", která ji měla učinit nejdynamičtější ekonomikou světa do roku 2010.
Pokud tedy Evropa nadále poroste pomalým tempem, je oslabování dolaru jedinou možností jak stabilizovat americký běžný účet. Je otázkou, jak velké by oslabení dolaru vůči euru mělo být. Schneider uvádí např. odhady ekonomů Obstfelda a Rogoffa naznačující, že dno je pro dolar ještě v nedohlednu a že může klesnout až o 40 % vůči dnešnímu kurzu, tj. někam k 1,80 USD/EUR. V každém případě se ale zdá, že dolar bude muset ještě klesnout, než se srovnají makroekonomické nerovnováhy, tak vydatně podporované rozpočtovou politikou americké vlády.
Rekordy na dohled?
Přestože je nyní dolar velmi slabý, ještě nepřekonal ani desetileté minimum, protože např. v letech 1994-5 byl jeho kurz ještě nižší - přes 1,4 USD/EUR. Protože však tehdy ještě neexistovalo euro, jde o "přepočet" z německé marky. A když jsme u německých končin, například Deutsche Bank počítá na konci roku 2005 s kurzem 1,43 dolaru za euro. Ale přestože všeobecný názor se kloní k posilování eura, argumenty lze najít i pro opačný vývoj, jak ostatně dokazuje hned začátek letošního roku.
Jestliže se konec roku 2004 nesl ve znamení prudkých dolarových ztrát, pak začátek nového roku znamená naopak nový elán pro dolar, který postupně získává zpět ztracené pozice k euru i koruně. Podpořen "Béžovou knihou" FED s výhledem na růst amerických sazeb sílí názor, že s vyšší pravděpodobností bude alespoň několik týdnů posilovat. Zjednodušeně řečeno, ačkoli existují důvody pro slabší dolar, ne pro tak prudký propad dolaru, jaký jsme mohli pozorovat v posledním čtvrtletí roku 2004. A tak je zřejmě na čase, aby se výstřelky poněkud zkorigovaly.
