Koruna zase tropí neplechu. Doba, kdy si vývozci stěžovali na silnou měnu a turisté jásali, jak si mohou levně nakoupit eura a dolary, je pryč. Dnes se všichni naopak ptají, kam až může koruna spadnout.
Jenže odhadnout kurz české měny – to je jako hodit si mincí. Loni po "šíleném" růstu přišel ještě hlubší propad. Ten může skončit stejně rychle, jako začal, nebo naopak trvat několik dalších měsíců.
Souboj odhadů se zcela odlišnými názory na kurz koruny vedou i analytické týmy velkých bank, které českou měnu sledují. Jen pro představu, zatímco francouzská BNP Paribas odhaduje, že v půlce roku se euro bude prodávat za 30,50 koruny, investiční banka Calyon ze skupiny Credit Agricole čeká kurz 23,80.
Prognóza americké banky Goldman Sachs, že euro bude stát 32 korun, se stala legendární. Proti ní stojí Česká národní banka, podle které je správný kurz pod 26 korunami za euro.
Kdo uteče, vyhraje
Dnes se jedno euro prodává za 27,90 koruny. To je o pět korun více než loni o prázdninách. Měna tak za půl roku ztratila pětinu své hodnoty.
Otázkou je, jak klesající trend vydrží dlouho. Kdo je blíže pravdě – pesimističtí Goldman Sachs, nebo ČNB, která to s korunou vidí lépe? Do kolen poslala měnu neoddiskutovatelně finanční krize. Zatímco loni to vypadalo, že se Česka v podstatě netýká, a investoři si vybírali korunu jako bezpečný přístav, kam schovávali své peníze, koncem roku začalo být jasné, že je všechno jinak.
Čísla, která z ekonomiky přicházela, investory vyděsila. Prudce klesal vývoz a výroba. Banky i oficiální instituce, jako je Mezinárodní měnový fond nebo české ministerstvo financí, se začaly předhánět v tom, kdo přijde s horší prognózou hospodářského růstu.
Podobně je na tom navíc i sousední Polsko, o Maďarsku ani nemluvě. Právě tyto země přitom v očích západních investorů patří do jednoho "paklíku", který se jmenuje střední Evropa. A je jim v podstatě jedno, odkud přesně jaké zprávy slyší – nehledě na to, že teď jsou všechny beztak špatné.
Střední Evropa je navíc stále územím, kde je investování pro člověka ze Západu riskantním podnikem. To se v době, kdy jde všechno dobře, projevuje tím, že peníze sem tečou podle hesla "Je to riziko, ale vydělám balík peněz". V době, kdy se nedaří, ale platí spíše "Kdo uteče, vyhraje".
Z toho všeho plyne, že budoucnost koruny závisí na tom, jak se světové ekonomice podaří dostat se z krize. Jak zaberou Obamovy záchranné balíčky v USA a zda v druhé polovině roku skutečně opět porostou firmám zakázky. Jedině když zmizí riziko dalších problémů, vrátí se zahraniční investoři, a s růstem zakázek v zahraničí přispějí k posílení měny i exportéři, kteří budou měnit utržená eura.
Zhoupli jsme se dolů
To, že hospodářská situace nevypadá nijak růžově, hovoří spíše pro další oslabování měny. Přesto je mnoho ekonomů přesvědčeno, že do léta na tom bude koruna lépe. Důvody k tomu tu jsou.
Kurz koruny je i přes všechny problémy o dost slabší, než by odpovídalo výkonu ekonomiky. Dělá navíc problém podnikům, které se v létě zajistily při silném kurzu. To vidí ČNB, jež už svou prognózou proti slabému kurzu slovně zasáhla. I když úroky v Česku klesly na minimum 1,75 procenta, může ČNB s jejich snižováním přestat. Nižší úroky hrají pro slabou měnu, zastavení jejich snižování však může leckoho k nákupu korun nalákat.
Ať tak či onak, zadíváme-li se daleko dopředu, panuje mezi ekonomy shoda, že v rámci několika let bude koruna mírně posilovat. Zatímco rekord z léta byl silným zhoupnutím vzhůru, současné oslabení je zase zhoupnutí dolů. Koruna již patnáct let sleduje trend postupného posilování, a je tak otázkou času, kdy se k němu vrátí. Ostatně takový trend ve své prognóze zveřejnila i ČNB. Sama však připouští, že výkyvy nahoru a dolů mohou být velmi výrazné.
