Zkamenělinu našel soukromý sběratel fosilií Belgičan Luc Anthonis v roce 2001 asi 15 kilometrů od pobřeží Nizozemska. Vědci v nizozemském Leidenu nyní zjistili, že část lebky patřila mladému neandrtálskému muži. Výsledky chemické analýzy ukázaly, že dotyčný se živil převážně masem.

"I na základě jen malého fragmentu lebky můžeme bezpečně tohoto tvora identifikovat jako neandrtálce," řekl s poukazem na nadočnicový oblouk charakteristický pro tento druh profesor Jean-Jacques Hublin z Institutu Maxe Plancka pro evoluční biologii v Lipsku, který vedl tým expertů zkoumajících zkamenělinu.

Podle Hublina se tvar úlomku velmi podobá čelním kostem neandrtálců, které byly nalezeny ve francouzských jeskyních Chapelle-aux-Saints a La Ferrassie a jsou 50 až 60 tisíc let staré.

Hublin poukázal rovněž na to, že zmíněný neandrtálec žil na samém okraji severního teritoria těchto předchůdců lidí v extrémně chladném podnebí. Pozůstatky neandrtálců byly takhle daleko na severu objeveny jen na dalších dvou místech.

"Máme zde menšinovou populaci, pravděpodobně s velice malým počtem lidí... Je fascinující, jak byli tito lidé schopni vyrovnat se s okolním prostředím," řekl Hublin, podle něhož lokalita kladla na schopnosti tohoto neandrtálce maximální nároky.

Někdejší souš, kterou dnes zaplavuje Severní moře, sice v jistých obdobích obývala velká stáda savců doby ledové jako koně, sobi, srstnatí nosorožci a mamuti, jejich stavy ale značně kolísaly. Snížení stavu některého z druhů, který neandrtálec lovil, kupříkladu sobů, tak podle Hublina mohlo vést k zániku místní neandrtálské populace.

Neandrtálci (Homo neanderthalensis), kteří se živili lovem a sběrem, se poprvé objevili asi před 400 tisíci lety a obývali rozsáhlé území sahající od Británie a Iberského poloostrova na západě až po Izrael na jihu a Sibiř na východě. Přímý předek člověka Homo sapiens v Evropě vystřídal neandrtálce asi před 40 tisíci lety.