Česká vláda neustále mění svou strategii pro přistoupení k eurozóně. Nejdříve se mluvilo o přistoupení v roce 2010, pak 2012, teď už žádné datum není určeno. Je složité neustále přizpůsobovat měnovou politiku těmto změnám? Nepůsobí to negativně na finanční trh?
Cílem měnové politiky ČNB je cenová stabilita v české ekonomice a nikoliv přistoupení ČR k eurozóně. Z tohoto důvodu se opatření ČNB v měnové oblasti odvíjejí od budoucího plnění jejího inflačního cíle a nikoliv od plnění maastrichtských či jiných kritérií. Lze však očekávat, že pokud bude ČNB úspěšná v plnění svého mandátu, dosáhne tím i splnění maastrichtských kritérií pro cenovou stabilitu a úroveň úrokových sazeb. Změny v očekávaném datu přistoupení tudíž nemají žádný bezprostřední dopad do měnové politiky ČNB.
Jinou otázkou je dopad změn časování vstupu na finanční trh. Oddalování vstupu by mohlo představovat negativní zprávu pro zahraniční investory, pokud by toto oddalování vyplývalo z nízké ochoty realizovat úspory ve veřejných financích a z nízké ochoty zvyšovat pružnost české ekonomiky. Avšak oddálení vstupu má mnohem menší negativní dopady, než by měla snaha dodržet původní termín vstupu za každou cenu. Krátkodobé splnění maastrichtských kritérií by totiž nemuselo být v očích EU dlouhodobě udržitelné a následné odmítnutí vstupu ČR by mohlo ekonomiku poškodit. Současně by unáhlené přijetí eura bez akceschopné fiskální politiky a s celkově málo pružnou ekonomikou mohlo ohrozit stabilní hospodářský vývoj, pokud by po ztrátě samostatné měnové politiky byla ekonomika zasažena asymetrickými šoky.
Podle agentury Reuters zvažuje Ministerstvo financí emisi 50letých státních dluhopisů. Jak může takto dlouhodobý instrument ovlivnit finanční trh a svědčí to například o vyspělosti českého finančního trhu?
Emise 50letého dluhopisu velmi pravděpodobně nebude mít výrazný dopad na domácí dluhopisový trh. Důvodem je snaha Ministerstva financí ČR vydávat podobné dluhopisy na nepravidelné bázi, což mj. povede k jejich nižší likviditě na sekundárním trhu. Příkladem by mohla být emise 30letého dluhopisu, kde průměrné měsíční objemy dosahují 2 - 3 % z celkových objemů na sekundárním trhu. Obavy z nižší likvidity potvrzují i zkušenosti ostatních zemí, které 50leté dluhopisy již vydaly.
Otázkou dále zůstává, kdo by mohl mít o tyto papíry zájem. Příklad 30leté emise ukazuje, že tradiční zájemci o ultra dlouhé dluhopisy - pojišťovny a penzijní fondy - nakoupili pouze kolem 10 % z celkové nabídky. Prodlužování durace státního dluhu obecně svědčí o rostoucí vyspělosti domácího trhu. Zároveň je vhodné dodat, že vyspělosti a transparentnosti českému dluhopisovému trhu by pomohlo dodržování v předstihu oznámených emisních kalendářů střednědobých a dlouhodobých dluhopisů, ve kterých by měly být zahrnuty i případné aukce 30letých i 50letých dluhopisů.
Dolar v posledních týdnech razantně oslabuje z důvodů špatných makroekonomických dat, hypotéční krize i obav ze snižování amerických úrokových sazeb. Může mít tento trend nějaký zásadní dopad na český finanční trh, potažmo reálnou ekonomiku, i když Spojené státy nejsou hlavním obchodním partnerem České republiky?
Dopad oslabení kurzu dolaru do české ekonomiky je velmi omezený. Podíl českých vývozů za americké dolary je dle odhadů ČNB menší než 10 % a koncentruje se do několika vývozních odvětví. Podíl na dovozech činí zhruba 20 % a jedná se zejména o dovoz paliv, kovů a elektroniky. Díky takto asymetrickému podílu dolaru na vývozu a dovozu má oslabení dolaru na českou ekonomiku jako celek neutrální, možná i mírně pozitivní efekt. Slabší dolar totiž vede ke snížení korunové ceny dovážených surovin, zejména ropy a zemního plynu, což následně snižuje ceny mnoha domácích výrobků, resp. snižuje tlak na růst jejich cen.
Podobně český finanční trh by neměl propad kurzu dolaru významněji zasáhnout. Na českém trhu se také nezaznamenaly výraznější důsledky zhoršené likvidity na vyspělých zahraničních trzích pozorované během posledních několika týdnů. Vzhledem k tomu, že banky v ČR obecně mnohem méně spoléhají na financování na mezibankovním trhu, je opakování potíží některých německých či britských bank v Česku v současnosti málo pravděpodobné.
Vladimír Tomšík (*1974) Vystudoval Fakultu národohospodářskou a Fakultu financí a účetnictví na Vysoké škole ekonomické v Praze a Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově v Praze. V únoru 2000 nastoupil jako analytik do týmu makroekonomických analýz Komerční banky. Od září 2000 pracoval jako hlavní ekonom finanční a poradenské skupiny NEWTON Holding a v letech 2004 – 2006 byl současně vedoucím Ústavu ekonomie na NEWTON College. Od září 2005 pracoval na pozici zástupce vedoucího týmu analyzujícího pravidla multilaterálních dohod o obchodu a investicích ve Světovém obchodním institutu (World Trade Institute) ve Švýcarsku. Od 1. prosince 2006 je členem bankovní rady České národní banky.
