Aktuální číslo časopisu Ekonom
Penzijní připojištění se státním příspěvkem v současné podobě nemá na to, aby sehrálo zásadní roli v důchodové reformě. deset penzijních fondů spravuje přibližně 134 miliard korun (přesný údaj k 31. 12. 2006 zatím není k dispozici) pro tři a půl milionu svých klientů. Většina z nich neočekává, že by z nich fond mohl udělat bohaté důchodce.
CO S NIMI. Již několik let se hovoří o tom, že penzijní připojištění stagnuje a bylo by ho třeba reformovat. Především do fondů přitáhnout víc mladých lidí, přimět je, aby spořili déle a víc. Jenže mladí nemají potřebu spořit, a i kdyby ji měli, výnosy penzijních fondů pro ně nejsou příliš zajímavé. Za 12 let zhodnotily úspory svých klientů v průměru o jedno procento nad inflaci. Jediné, čím mohou zaujmout, je příspěvek státu vyplácený každému účastníkovi. Jenže ten zůstává od roku 1994 stále stejný.
Vlastníky devíti penzijních fondů jsou silné a vlivné finanční skupiny, většinou zahraniční. Investovaly v České republice již nemálo prostředků a nechtějí je jen tak pohřbít. Stále čekají, že konečně přijde důchodová reforma a zavede povinně spoření na důchod s využitím takzvaného opt-outu. To znamená, že stát povolí určité procento zákonem předepsaných odvodů na důchodové pojištění nedávat na státní důchodový účet, ale do fondů, které by tyto prostředky chtěly spravovat.
Fondový systém už zavedli v Polsku, Maďarsku, Lotyšsku, Litvě, Estonsku a na Slovensku (blíže viz Sondu v tomto čísle), jen Česká republika stále otálí. Ani nejnovější návrhy reformy důchodového systému nenasvědčují tomu, že by se k něčemu podobnému v dohledné době schylovalo.
NECHTĚJÍ ČEKAT NA REFORMU. Penzijní fondy se už nějakou dobu snaží upevnit své postavení a požadují dvě zásadní změny. Chtějí, aby stát zvýšil příspěvek účastníkům a aby zrušil povinné garance každoročního minimálně nulového výnosu. S ministrem financí Bohuslavem Sobotkou, respektive jeho náměstkem Tomášem Prouzou, nenašly na toto téma společnou řeč. Prouza prosazoval, aby byl nejprve oddělen majetek penzijních fondů od majetku účastníků, po čemž mimochodem opakovaně volali i experti Světové banky, zkoumající český penzijní systém. Prouza tvrdí, že fondy se tomu úporně brání, i když navenek tvrdí opak. Nechtějí podle něj odhalit karty, čímž má na mysli vysoké náklady příštích období některých z nich, které by musely být při oddělení majetku uhrazeny akcionáři nebo z peněz klientů. Může za ně mimo jiné i přebujelý systém provizí za akvizice jednotlivých klientů, ale zejména celých firem, ochotných přispívat svým zaměstnancům. Podle Prouzy stále pokračují praktiky dealerů, kteří opakovaně přetahují klienty od jednoho fondu ke druhému a inkasují za to provize. Pumpují tak z penzijního připojištění prostředky účastníků, což má pak dopad i v nízkých výnosech. Fondy se neodváží provize snížit ani uzavřít žádnou dohodu, která by omezovala praktiky dealerů, protože by jim hrozil postih od antimonopolního úřadu.
"Základní pravidla pro oddělení majetku fondů jsme připravili na počátku roku 2005, ale na detailech odmítla Asociace penzijních fondů spolupracovat," říká Prouza s tím, že raději používá svých lobbistů, aby "odstřelila" nepohodlné zákony v parlamentu, než aby konstruktivně jednala o změnách. Novelu zákona o penzijním připojištění z roku 2001, která jim ukládala oddělení jejich majetku od aktiv účastníků, smetla ze stolu Poslanecká sněmovna, kde mají fondy velké zastání. "Jedinou změnou, kterou asociace požadovala, bylo zvýšení státního příspěvku a daňových odpočtů," shrnuje Prouza.
STŮL K JEDNÁNÍ PŘIPRAVEN. Prezident Asociace penzijních fondů Jiří Rusnok říká, že poté, co na Prouzovo místo nastoupil nový náměstek Milan Šimáček, se rýsuje možnost zasednout k jednacímu stolu. Byla vytvořena pracovní skupina, v níž zasednou zástupci České národní banky, Asociace penzijních fondů a ministerstev financí a práce a sociálních věcí, aby připravili novelizaci zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem. "Tato platforma jistě přispěje k vyjasnění stanovisek a posune práce dopředu," ubezpečuje Rusnok.
I Jiří Král, ředitel odboru sociálního pojištění ministerstva práce a sociálních věcí, věří, že pracovní skupina by mohla přinést výsledek. Rozhodně je podle něj třeba dokončit oddělní majetku účastníků od majetku akcionářů a zároveň zrušit garance každoročního výnosu.
Co to bude znamenat pro budoucí klienty fondů? Penzijní připojištění by mělo být transparentnější a jasně ukazovat, kolik stojí jeho provoz. Účastníci, pokud se k tomu rozhodnou, už nebudou mít každoročně zaručený výnos a hodnota jejich úspor může kolísat. Fondům se však uvolní ruce k dlouhodobějšímu investování a budou moci nabídnout různé investiční plány. To by mohlo zvýšit jejich výnosovost a přitažlivost zejména pro mladší generaci.
Úspory ve fondech nebudou nijak garantovány. "Na oddělení majetku existuje většinová shoda," tvrdí Jiří Rusnok, stále se však diskutuje o otázce garancí. "Jakou garanci má přitom klient u státu? Stačí, aby se dohodlo 101 poslanců a do Senátu teoreticky poputuje zákon, který sníží státní penze. Naproti tomu fondy mají své penzijní plány, které jsou závazné a jsou součástí smlouvy mezi fondem a klientem. Tuto smlouvu nelze jednostranně porušit. Všechny penzijní fondy jsou dnes členy silných finančních skupin, většinou se zahraničním zázemím, jejichž aktiva zdaleka přesahují aktiva těchto fondů. Proto je iluzorní se domnívat, že by dopustily jejich krach. Samozřejmě že garance existovat mohou. Fondy se mohou pojistit, může existovat něco jako fond pojištění vkladů a podobně. Ale je třeba říct, že to bude něco stát, že to negativně ovlivní výši majetku fondů, výši výnosů a tedy i úroveň zhodnocení majetku klientů a jejich budoucí penze," vysvětluje stanovisko penzijních fondů k zárukám Rusnok.
JAK OŠETŘIT GARANCE. Reforma penzijních fondů by však měla mít mnohem širší dopad než jen oddělení majetku a zrušení garancí. "Je třeba zcela změnit chápání dobrovolného penzijního připojištění. Jeho smyslem by mělo být dlouhodobé spoření, které je zakončeno výplatou dostatečně vysoké doživotní penze, což má pro zajištění finanční stability ve stáří mnohem větší význam než dnešní jednorázové výběry úspor," připomíná Prouza s tím, že musí výrazně vzrůst částka, kterou si lidé ukládají.
Veřejnost musí správně pochopit, proč jsou penzijní fondy reformovány, jaké výhody a rizika skýtá jejich nová podoba. Každý se pak může sám rozhodnout, zda jim své úspory svěří. Zároveň je však třeba ošetřit vnitřní stabilitu fondů, především stanovit pravidla pro výpočet penzí, například formou jednotných úmrtnostních tabulek, aby byly fondy i po mnoha letech schopny dostát svým závazkům. Musí se také zvýšit informační povinnost fondů, aby klienti věděli, jakou penzi mohou očekávat.
"Je třeba také pečlivě posoudit, jakou motivaci k vyšším úsporám zvolit, aby byla účinná, a propojit ji s parametrickými změnami prvního pilíře," říká ředitel odboru sociálního pojištění Jiří Král. Ale je skeptický k tomu, že by stát měl zvýšit plošný příspěvek účastníkům připojištění, jak to požaduje Asociace penzijních fondů.
Mnohem účelnější by podle něj bylo zapojit více zaměstnavatele. Neznamená to však nutně, že by měly být zakládány nové zaměstnavatelské fondy, jak se o tom začalo znovu hovořit v souvislost s výtkami Evropské komise, že Česká republika dosud neimplementovala její směrnici 2003/41/ES o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi (viz dále).
FONDY ZÍSKAJÍ VLIV. Připravované změny v penzijním připojištění mohou mít velký význam pro další průběh důchodové reformy v České republice. Pokud se podaří uskutečnit plán ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase, mělo by v nich být pojištěno až 5 milionů účastníků. Budou-li spořit víc a dlouhodobě a podaří-li se přimět k účasti i jejich zaměstnavatele, vzroste absolutní objem úspor na důchody. Přitom nebude třeba zvyšovat daňovou zátěž obyvatelstva. Nedojde ani k nežádoucímu odlivu prostředků ze státního důchodového systému. Fondy mohou částečně kompenzovat svým účastníkům snižování důchodů vyplácených státem, aniž by tím byl dotčen princip solidarity v průběžném systému. V nejbližší době by pak nebylo nutné budovat žádný další pilíř důchodového zabezpečení.
Nevýhodou plánovaných změn by však mohlo být, že penzijní fondy získají v systému soukromého důchodové spoření dominantní postavení, navíc podpořené státem. Přitom způsobů, jak si zajistit finanční příjem ve stáří, je mnohem víc a mohou být i výnosnější a efektivnější.
Světlana Rysková
Zaměstnanecké systémy v EU
Systémy penzijního připojištění ve starých státech EU jsou rozmanité. Vznikaly v různých podmínkách a při jejich vytváření hrály roli kulturní, právní, sociální a ekonomické faktory.
Součástí některých se staly zaměstnanecké doplňkové penzijní fondy, které jsou zpravidla označovány jako druhý pilíř důchodového zabezpečení. Za první pilíř jsou považovány státní (veřejné) důchodové systémy, průběžné a dávkově definované. Do třetího pilíře spadají všechny ostatní formy soukromého důchodového spoření.
Důchodové reformy v nových členských státech EU terminologií trochu zamíchaly, takže se nyní častěji setkáváme s tím, že za druhý pilíř jsou považovány fondové systémy, založené na opt outu, které jsou od určitého věku povinné. Se zaměstnaneckými fondy nemají nic společného.
Zaměstnanecké doplňkové penzijní systémy vznikaly v jednotlivých státech často spontánně, bez právních úprav, pouze na základě dohody zaměstnavatele a odborů či zaměstnanců. Jejich cílem bylo udržet zaměstnance nebo je odměnit za věrnost, a to samozřejmě vůbec nekoresponduje s požadavkem EU, aby toto pojištění nebránilo volnému pohybu pracovních sil. Systémy existující v jednotlivých státech nejsou kompatibilní a nedají se propojit, jak by vyžadovala připravovaná směrnice Evropské komise o přenositelnosti doplňkových penzijních nároků. Ta se je pokusila jednotně definovat jako jakýkoli profesní nebo zaměstnavatelský systém, zřízený podle vnitřních norem nebo zvyklostí státu, jehož účelem je poskytování doplňkového důchodu.
V České republice dosud neexistují samostatné zaměstnanecké doplňkové penzijní systémy ve smyslu směrnice 2003/41/ES, kterou máme transponovat do českého právního řádu. Podle názoru vlády vlastně Česká republika již vyhověla požadavku Evropské komise na implementaci příslušné Směrnice tím, že v zákoně č. 340/2006 Sb. umožnila zahraničním finančním institucím působit na území České republiky a zakládat zde fondy. Neměla by být sankcionována.
RYS
CO S NIMI. Již několik let se hovoří o tom, že penzijní připojištění stagnuje a bylo by ho třeba reformovat. Především do fondů přitáhnout víc mladých lidí, přimět je, aby spořili déle a víc. Jenže mladí nemají potřebu spořit, a i kdyby ji měli, výnosy penzijních fondů pro ně nejsou příliš zajímavé. Za 12 let zhodnotily úspory svých klientů v průměru o jedno procento nad inflaci. Jediné, čím mohou zaujmout, je příspěvek státu vyplácený každému účastníkovi. Jenže ten zůstává od roku 1994 stále stejný.
Vlastníky devíti penzijních fondů jsou silné a vlivné finanční skupiny, většinou zahraniční. Investovaly v České republice již nemálo prostředků a nechtějí je jen tak pohřbít. Stále čekají, že konečně přijde důchodová reforma a zavede povinně spoření na důchod s využitím takzvaného opt-outu. To znamená, že stát povolí určité procento zákonem předepsaných odvodů na důchodové pojištění nedávat na státní důchodový účet, ale do fondů, které by tyto prostředky chtěly spravovat.
Fondový systém už zavedli v Polsku, Maďarsku, Lotyšsku, Litvě, Estonsku a na Slovensku (blíže viz Sondu v tomto čísle), jen Česká republika stále otálí. Ani nejnovější návrhy reformy důchodového systému nenasvědčují tomu, že by se k něčemu podobnému v dohledné době schylovalo.
NECHTĚJÍ ČEKAT NA REFORMU. Penzijní fondy se už nějakou dobu snaží upevnit své postavení a požadují dvě zásadní změny. Chtějí, aby stát zvýšil příspěvek účastníkům a aby zrušil povinné garance každoročního minimálně nulového výnosu. S ministrem financí Bohuslavem Sobotkou, respektive jeho náměstkem Tomášem Prouzou, nenašly na toto téma společnou řeč. Prouza prosazoval, aby byl nejprve oddělen majetek penzijních fondů od majetku účastníků, po čemž mimochodem opakovaně volali i experti Světové banky, zkoumající český penzijní systém. Prouza tvrdí, že fondy se tomu úporně brání, i když navenek tvrdí opak. Nechtějí podle něj odhalit karty, čímž má na mysli vysoké náklady příštích období některých z nich, které by musely být při oddělení majetku uhrazeny akcionáři nebo z peněz klientů. Může za ně mimo jiné i přebujelý systém provizí za akvizice jednotlivých klientů, ale zejména celých firem, ochotných přispívat svým zaměstnancům. Podle Prouzy stále pokračují praktiky dealerů, kteří opakovaně přetahují klienty od jednoho fondu ke druhému a inkasují za to provize. Pumpují tak z penzijního připojištění prostředky účastníků, což má pak dopad i v nízkých výnosech. Fondy se neodváží provize snížit ani uzavřít žádnou dohodu, která by omezovala praktiky dealerů, protože by jim hrozil postih od antimonopolního úřadu.
"Základní pravidla pro oddělení majetku fondů jsme připravili na počátku roku 2005, ale na detailech odmítla Asociace penzijních fondů spolupracovat," říká Prouza s tím, že raději používá svých lobbistů, aby "odstřelila" nepohodlné zákony v parlamentu, než aby konstruktivně jednala o změnách. Novelu zákona o penzijním připojištění z roku 2001, která jim ukládala oddělení jejich majetku od aktiv účastníků, smetla ze stolu Poslanecká sněmovna, kde mají fondy velké zastání. "Jedinou změnou, kterou asociace požadovala, bylo zvýšení státního příspěvku a daňových odpočtů," shrnuje Prouza.
STŮL K JEDNÁNÍ PŘIPRAVEN. Prezident Asociace penzijních fondů Jiří Rusnok říká, že poté, co na Prouzovo místo nastoupil nový náměstek Milan Šimáček, se rýsuje možnost zasednout k jednacímu stolu. Byla vytvořena pracovní skupina, v níž zasednou zástupci České národní banky, Asociace penzijních fondů a ministerstev financí a práce a sociálních věcí, aby připravili novelizaci zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem. "Tato platforma jistě přispěje k vyjasnění stanovisek a posune práce dopředu," ubezpečuje Rusnok.
I Jiří Král, ředitel odboru sociálního pojištění ministerstva práce a sociálních věcí, věří, že pracovní skupina by mohla přinést výsledek. Rozhodně je podle něj třeba dokončit oddělní majetku účastníků od majetku akcionářů a zároveň zrušit garance každoročního výnosu.
Co to bude znamenat pro budoucí klienty fondů? Penzijní připojištění by mělo být transparentnější a jasně ukazovat, kolik stojí jeho provoz. Účastníci, pokud se k tomu rozhodnou, už nebudou mít každoročně zaručený výnos a hodnota jejich úspor může kolísat. Fondům se však uvolní ruce k dlouhodobějšímu investování a budou moci nabídnout různé investiční plány. To by mohlo zvýšit jejich výnosovost a přitažlivost zejména pro mladší generaci.
Úspory ve fondech nebudou nijak garantovány. "Na oddělení majetku existuje většinová shoda," tvrdí Jiří Rusnok, stále se však diskutuje o otázce garancí. "Jakou garanci má přitom klient u státu? Stačí, aby se dohodlo 101 poslanců a do Senátu teoreticky poputuje zákon, který sníží státní penze. Naproti tomu fondy mají své penzijní plány, které jsou závazné a jsou součástí smlouvy mezi fondem a klientem. Tuto smlouvu nelze jednostranně porušit. Všechny penzijní fondy jsou dnes členy silných finančních skupin, většinou se zahraničním zázemím, jejichž aktiva zdaleka přesahují aktiva těchto fondů. Proto je iluzorní se domnívat, že by dopustily jejich krach. Samozřejmě že garance existovat mohou. Fondy se mohou pojistit, může existovat něco jako fond pojištění vkladů a podobně. Ale je třeba říct, že to bude něco stát, že to negativně ovlivní výši majetku fondů, výši výnosů a tedy i úroveň zhodnocení majetku klientů a jejich budoucí penze," vysvětluje stanovisko penzijních fondů k zárukám Rusnok.
JAK OŠETŘIT GARANCE. Reforma penzijních fondů by však měla mít mnohem širší dopad než jen oddělení majetku a zrušení garancí. "Je třeba zcela změnit chápání dobrovolného penzijního připojištění. Jeho smyslem by mělo být dlouhodobé spoření, které je zakončeno výplatou dostatečně vysoké doživotní penze, což má pro zajištění finanční stability ve stáří mnohem větší význam než dnešní jednorázové výběry úspor," připomíná Prouza s tím, že musí výrazně vzrůst částka, kterou si lidé ukládají.
Veřejnost musí správně pochopit, proč jsou penzijní fondy reformovány, jaké výhody a rizika skýtá jejich nová podoba. Každý se pak může sám rozhodnout, zda jim své úspory svěří. Zároveň je však třeba ošetřit vnitřní stabilitu fondů, především stanovit pravidla pro výpočet penzí, například formou jednotných úmrtnostních tabulek, aby byly fondy i po mnoha letech schopny dostát svým závazkům. Musí se také zvýšit informační povinnost fondů, aby klienti věděli, jakou penzi mohou očekávat.
"Je třeba také pečlivě posoudit, jakou motivaci k vyšším úsporám zvolit, aby byla účinná, a propojit ji s parametrickými změnami prvního pilíře," říká ředitel odboru sociálního pojištění Jiří Král. Ale je skeptický k tomu, že by stát měl zvýšit plošný příspěvek účastníkům připojištění, jak to požaduje Asociace penzijních fondů.
Mnohem účelnější by podle něj bylo zapojit více zaměstnavatele. Neznamená to však nutně, že by měly být zakládány nové zaměstnavatelské fondy, jak se o tom začalo znovu hovořit v souvislost s výtkami Evropské komise, že Česká republika dosud neimplementovala její směrnici 2003/41/ES o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi (viz dále).
FONDY ZÍSKAJÍ VLIV. Připravované změny v penzijním připojištění mohou mít velký význam pro další průběh důchodové reformy v České republice. Pokud se podaří uskutečnit plán ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase, mělo by v nich být pojištěno až 5 milionů účastníků. Budou-li spořit víc a dlouhodobě a podaří-li se přimět k účasti i jejich zaměstnavatele, vzroste absolutní objem úspor na důchody. Přitom nebude třeba zvyšovat daňovou zátěž obyvatelstva. Nedojde ani k nežádoucímu odlivu prostředků ze státního důchodového systému. Fondy mohou částečně kompenzovat svým účastníkům snižování důchodů vyplácených státem, aniž by tím byl dotčen princip solidarity v průběžném systému. V nejbližší době by pak nebylo nutné budovat žádný další pilíř důchodového zabezpečení.
Nevýhodou plánovaných změn by však mohlo být, že penzijní fondy získají v systému soukromého důchodové spoření dominantní postavení, navíc podpořené státem. Přitom způsobů, jak si zajistit finanční příjem ve stáří, je mnohem víc a mohou být i výnosnější a efektivnější.
Světlana Rysková
Zaměstnanecké systémy v EU
Systémy penzijního připojištění ve starých státech EU jsou rozmanité. Vznikaly v různých podmínkách a při jejich vytváření hrály roli kulturní, právní, sociální a ekonomické faktory.
Součástí některých se staly zaměstnanecké doplňkové penzijní fondy, které jsou zpravidla označovány jako druhý pilíř důchodového zabezpečení. Za první pilíř jsou považovány státní (veřejné) důchodové systémy, průběžné a dávkově definované. Do třetího pilíře spadají všechny ostatní formy soukromého důchodového spoření.
Důchodové reformy v nových členských státech EU terminologií trochu zamíchaly, takže se nyní častěji setkáváme s tím, že za druhý pilíř jsou považovány fondové systémy, založené na opt outu, které jsou od určitého věku povinné. Se zaměstnaneckými fondy nemají nic společného.
Zaměstnanecké doplňkové penzijní systémy vznikaly v jednotlivých státech často spontánně, bez právních úprav, pouze na základě dohody zaměstnavatele a odborů či zaměstnanců. Jejich cílem bylo udržet zaměstnance nebo je odměnit za věrnost, a to samozřejmě vůbec nekoresponduje s požadavkem EU, aby toto pojištění nebránilo volnému pohybu pracovních sil. Systémy existující v jednotlivých státech nejsou kompatibilní a nedají se propojit, jak by vyžadovala připravovaná směrnice Evropské komise o přenositelnosti doplňkových penzijních nároků. Ta se je pokusila jednotně definovat jako jakýkoli profesní nebo zaměstnavatelský systém, zřízený podle vnitřních norem nebo zvyklostí státu, jehož účelem je poskytování doplňkového důchodu.
V České republice dosud neexistují samostatné zaměstnanecké doplňkové penzijní systémy ve smyslu směrnice 2003/41/ES, kterou máme transponovat do českého právního řádu. Podle názoru vlády vlastně Česká republika již vyhověla požadavku Evropské komise na implementaci příslušné Směrnice tím, že v zákoně č. 340/2006 Sb. umožnila zahraničním finančním institucím působit na území České republiky a zakládat zde fondy. Neměla by být sankcionována.
RYS
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
