Čeká banky další finanční trest za krizi? Zdá se, že v USA ano, ale nyní se obdobná otázka přenesla i do Evropy. Švédský ministr financí Anders Borg v úterý dopisem švédskému předsednictví Evropské unie vyzval sedmadvacítku, aby zavedla obdobu Obamova poplatku pro banky. Tento poplatek by podle něj přenesl další část odpovědnosti na bankovní domy za náklady spojené s finančními injekcemi států do finančního sektoru.
"Finanční systém by měl platit za aktuální náklady, které vznikají společnosti a daňovým poplatníkům ve formě implicitních státních garancí, " podotknul Borg.
EU by se podle něj měla inspirovat u Bílého domu, když Spojené státy nedávno oznámily zavedení nové nejméně desetileté daně pro velké banky, která by měla vynést až 117 miliard dolarů. Tato suma by měla vykompenzovat odhadovanou ztrátu vládního záchranného programu TARP.
Obamův návrh však evropském prostředí a jeho použití naráží víceméně na chladné reakce. Hlavní ekonomiky ho odmítají a proti je i šéf eurozóny Jean-Claude Juncker. Ten prohlásil, že podobná společná daň by se zřejmě v Evropě jen těžko prosazovala. "Daňové otázky jsou totiž v kompetencích národních států," řekl.
Kritici Obamovi a jeho nové dani vyčítají především populismus, kterým chce zmírnit hněv daňových poplatníků nad vysokým rozpočtovým deficitem, 10procentní nezaměstnaností a závratnými bonusy bankéřů.
Co si o dani myslí čeští analytici? Je podle nich možné zavést něco podobného v Evropě? Redakce iHNed.cz položila několika odborníkům následující otázky:
1. Co si myslíte o návrhu amerického prezidenta Baracka Obamy uvalit zvláštní daň na velké banky za to, že je vláda zachránila před bankrotem? Je to rozumný návrh, nebo spíše jen uklidnění pro veřejnost?
2. V Evropě byly reakce spíše negativní (šéf ECB, Francie, Německo, UK). V úterý se však švédský ministr financí, jehož země je v čele EU, přidal na stranu USA. Hrozí obdoba Obamovy daně i v Evropě?
David Marek, Patria Finance
1. Speciální daň na banky je spíše trestem, který by měl uklidnit rozhořčené hlasy v Kongresu, a gestem vůči veřejnosti. Za státní kapitál ve formě preferenčních akcií banky zaplatily poměrně vysoký úrok, není tedy potřeba nějakých mimořádných daní. Daleko důležitější by bylo systémové řešení v oblasti regulace finančního sektoru v kooperaci se zbytkem světa.
2. Každý pes, jiná ves. Přes hlasitě oslavované ustavení skupiny G-20, prozatím chybí konkrétní koordinované kroky, které by měly zabránit opakování podobné finanční krize. Bohužel se zdá, že se pozornost soustředí spíše na bonusy a zisky v bankovním sektoru místo hledání principů, které by ho skutečně stabilizovaly.
Markéta Šichtařová, Nex Finance
1. Poměrně malé břemeno pro banky, ale nebezpečný precedens pro společnost. Křiví vnímání právních vztahů a svobody. Na počátku musí stát nadefinované podmínky: „Přijmete pomoc – zaplatíte.“ Pokud příjemce pomoci kývne – dobře, uvalme daň. Ale takto výchozí podmínky nastaveny nebyly. Takto jde jen a pouze o svévolnost americké administrativy, o předhození obětního beránka veřejnosti. Abychom si rozuměli, velké banky sehrály v krizi značně negativní roli. To však nedává Obamovi právo zacházet s nimi nerovně ve srovnání s jinými podniky a institucemi a trestat je daní. Daň banky nepoloží. Ale příliš pokroutí přístup společnosti ke svobodnému trhu. Napříště bude takové nerovné zacházení považováno za standard. A z toho nemám ani trochu dobrý pocit.
2. Švédsko patří jednak mezi politicky slabší členy EU, jednak je tradičně mimořádně socialisticky orientované. Pokud od nějaké země EU bylo možno očekávat podporu amerického nápadu, pak to bylo Švédsko. Doufám, že v České republice takové zdanění bank nepřipustíme. Banky jsou páteří ekonomiky. Co deformuje chování bank, to deformuje i fungování celé ekonomiky.
Petr Dufek, ČSOB
1. Jde o zvlášní opatření, které selektivně zasahuje do jednoho odvětví. Ve stejném směru by tak mohla vzniknout i speciální daň pro americké automobilky. Z tohoto pohledu to vypadá, že jde spíše o veřejnou objednávku. Také si myslím, že pokud se budou chtít americké banky daňově optimalizovat, svoji cestu si najdou. Nehledě na to, že daň by postihla i ty banky, kteří stát o pomoc prosit nemusely.
2. V EU není sjednoceno zdanění firem, takže by souhlas Švédska či jiné země neměl mít vliv na nic. Není důvod zavádět speciální daně, zvláště ne v situaci, když zdaleka ne všechny země EU musely své finanční systémy sanovat.
Pavel Sobíšek, UniCredit Bank
Návrh zvláštní daně na velké banky vidím jako nekoncepční a škodlivý z více důvodů. Jednak Fed tehdy půjčky některým z bank prakticky vnutil, aniž by je nutně potřebovaly. Teď by tedy měly pykat za to, že podlehly nátlaku státu ze solidarity k jiným, potřebnějším bankám?
Druhý důvod je finanční. Stát bankám nic nedaroval, ale půjčil za vysoký úrok. Ten banky zaplatily a teď by měly platit ještě jednou ve formě vyšší daně?
Třetím důvodem je nerovnost zacházení vůči různým ekonomickým subjektům. Vyšší daňová sazba by vystavila některé z bank značné konkurenční nevýhodě vůči jiným.
Jan Bureš, Poštovní spořitelna
Daň považuji spíše za politické lákadlo pro voliče, které si americký prezident potřebuje udobřit po té, co v roce 2008 a 2009 mnoho finančních institucí vytáhl z nejhoršího. Debata o zdanění problematických bank spíše odsouvá pozornost od skutečných problémů souvisejících se zefektivněním regulace a dohledu nad finančním systémem jako celkem.
Petr Kříž, PricewaterhouseCoopers
Bylo by fér zatížit daní banky čerpající státní pomoc, ale plošné opatření od určité velikosti banky považuji za nespravedlivé. Výše daně však naznačuje spíše snahu o pozitivní krok vůči veřejnosti.
